Prázdná židle
Prázdná židle
Jeden starý muž těžce onemocněl. Protože nemoc byla vážná, přišel ho domů navštívit farář. Jakmile vstoupil do pokoje nemocného, všiml se prázdné židle. Měla zvláštní místo, hned vedle postele, na které odpočíval nemocný. Kněz se ho tázal, k čemu ta židle slouží.
Muž se slabě usmál a odpověděl mu: „Představuji si, že na židli sedí Ježíš. Právě než jste přišel, jsem s ním mluvil… Dlouhá léta se mi modlitba je vlastně povídání s Ježíšem. Tak si teď představuji Ježíše na židli naproti sobě, vyprávím mu a poslouchám, co mi odpovídá. A už nemám s modlitbou těžkosti.“
Za několik dní přišla dcera starého muže na faru, aby oznámila, že její tatínek zemřel.
„Nechala jsem ho jen pár hodin samotného,“ řekla. „Když jsem se vrátila do pokoje, našla jsem ho už mrtvého. Hlavu měl opřenou o prázdnou židli, kterou chtěl mít stále vedle své postele.“
„Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.“