Ruka a písek

Když se jednou třináctiletý Jirka procházel se svou maminkou po pláži, zeptal se jí: „ Mami, jak to udělat, abych si udržel kamaráda, kterého jsem konečně našel?“ Maminka chvíli přemýšlela, pak se sklonila a nabrala dvě plné hrsti písku a obě dlaně obrátila vzhůru. Jednu ruku zavřela – a písek se jí sypal mezi prsty, Čím víc tiskla pěst, tím víc písku se sypalo pryč.

Druhou ruku nechala úplně otevřenou – písek na ní zůstal všechen. Jirka se pozorně díval a pak prohlásil: „Rozumím.“

V jedné horské kapličce jsem našel zapomenutý medailonek Panny Marie. Uvnitř jsem objevil tuto prosebnou modlitbu za to, abychom dokázali přijímat své bližní:Pane, pomáhej mi, abych byl pro všechny přítelem, který je neúnavně očekává, který dobrotivě přijímá, který dává s láskou, který poslouchá a neunaví se, který děkuje s radostí. Přítelem, který je vždy k nalezení, když  ho někdo potřebuje. Pomáhej mi, abych byl vždy tam, kde mne někdo potřebuje, abych byl přítelem, u kterého se mohou ostatní odpočinout, abych vyzařoval radost a pokoj, tvůj pokoj Pane.Učiň, abych byl připraven přijímat především slabé a vyvržené. Jedině tak, i když nebudu vykonávat nějaké zvláštní skutky, jedině tak mohu pomoci druhým, aby tě cítili blizoučko, můj Pane, plný něhy.